PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Projekt EX DEO kataklysmatického vládce hrdla Maurizia Iacona, lákající zpracováním starověké historie Říma, sliboval minimálně nevšední zážitek pro všechny ty, kteří mají v oblibě jeho domovské KATAKLYSM, heavy metal obecně a samozřejmě také všemožná epická volání dějepisu. Celkově však nakonec nebude pravděpodobně tak „odstřelující“, jak bylo původně prezentováno, a jak si také zřejmě autoři (krom ústřední persóny rovněž jeho kanadští parťáci Stéphane Barbe, Max Duhamel a Jean-Francois Dagenais, jakož i zvuční hosté Nergal (BEHEMOTH), Karl Sanders (NILE) a Obsidian C. (KEEP OF KALESSIN)) plánovali. Důvod může být prostý. Invenční prostor a zdroje EX DEO nijak zásadně nepřekročily stín posledních KATAKLYSM, tudíž není divu, že odpovídajícím způsobem tvrdý a melodický „Romulus“ si reálně nemůže vytyčovat žádné extra závratné cíle.
Jediné, co se vymyká zažitým skladatelským postupům (tedy krom „vlažnější“ rychlosti samozřejmě), jsou četná užití různých trub a hluboce znějících dechových nástrojů, případně kláves. I jejich přítomnost ale mnohdy ve finále postrádá onu jiskru výjimečnosti, která by z dobré polovičky skladeb udělala strhující epicko – metalové kusy nejvyššího stupně záživnosti, při nichž vás od začátku do konce mrazí v zádech a jakmile zavřete oči, odehrávají se vám před nimi ohromující scény z nejslavnějších evropských dějin. Na tuhle metu se slušným výhledem na úspěch kandidují zejména úvodní „Romulus“, „Storm The Gates Of Alesia“, „Invictus“, vůbec nejpřesvědčivější „Legio XIII.“ a po ní i „Blood, Courage And The Gods That Walk The Earth“. Jinak nám ten římský příběh tak nějak sklouzává do jakéhosi historicko – metalového patosu, z nějž je především cítit, kterak by hlavní aktéři opravdu chtěli být určujícími a nezapomenutelnými, ale ve značně nejistém potenciálu metalové reality se jim to prostě nedaří. Tomu odpovídají i texty, přednášené samozřejmě Iaconovým murmurem, ve kterých se krom barevněji zpracovaných témat (např. „Romulus“) vyskytují také některá předem očekávané klišé („Veni, Vidi, Vici“ („Storm The Gates Of Alesia“) nebo, „For Those Who Are About To Die, We Salute You“ („Surrender The Sun“)), která nicméně úroveň celkové působivosti alba nijak nesnižují. Navíc je zcela zřejmé, proč k nim EX DEO při zpracování římské historie sáhli, takže tvrzení, že na to mohli jít ještě poněkud vynalézavěji (resp. „básničtějším“ způsobem), si raději nechám od cesty.
Přesto všechno ale nepovažuji „Romulus“ za špatné album, neboť ve svém důsledku (viz. shora) přece jen několikráte přináší kýžený efekt zvučného a charismatického zprostředkování římského dávnověku novověkými metalovými „legionáři“. Ani fakt, že geograficky jde o výlet na zcela jiný kontinent, než odkud pochází autoři, není tak zavádějící, jako když kupříkladu MANOWAR laškovali se severskou mytologií (Maurizio Iacono má navíc perfektní románský vzhled – v klipu k titulní skladbě mimochodem, snad až na tetování na rukou, je ve starověké římské zbroji velmi uvěřitelný), takže závěr je jasný. Kostky jsou vrženy a zdá se, že jim přes některé momenty římští bohové nezůstali úplně nenakloněni.
Kostky jsou vrženy. Co na to římští bohové?
6,5 / 10
Maurizio Iacono
- zpěv
Stéphane Barbe
- kytara
Jean-François Dagenais
- kytara
François Mongrain
- baskytara
Jonathan Leduc
- klávesy
Max Duhamel
- bicí
Nergal j.h.
- zpěv
Karl Sanders j.h.
- kytara
Obsidian C. j.h.
- kytara
1. Romulus
2. Storm The Gates Of Alesia
3. Cry Havoc
4. In Her Dark Embrace
5. Invictus
6. The Final War (Battle Of Actium)
7. Legio XIII
8. Blood, Courage And The Gods That Walk The Earth
9. Cruor Nostri Abbas
10. Surrender The Sun
11. The Pantheon (Jupiter’s Reign)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 61:41
Produkce: Jean-Francois Dagenais
Úvodní skladba a některé další momenty velmi příjemné, jako celek je abum bohužel strašně nudné a dlouhé. Čekal jsem teda víc.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.